Tým SAFRES · Aktualizováno 2. června 2026 · 6 min čtení
Pevný interval ze zákona nečekejte
Asi nejčastější mýtus zní, že školení první pomoci musí být každý rok. Žádný předpis ale konkrétní lhůtu neurčuje. Zákoník práce (§ 103) říká jen to, že školení k zajištění bezpečnosti se opakuje v pravidelných intervalech tehdy, když to vyžaduje povaha a závažnost rizika — a délku těch intervalů nechává na zaměstnavateli.
V praxi to znamená, že lhůtu si stanovíte sami ve vnitřním předpisu, a to na základě vyhodnocení rizik. Logicky tak bude jinak vypadat četnost školení v kanceláři a jinak ve výrobě s lisy a vysokozdvižnými vozíky.
Kdo musí mít vyškolené lidi na první pomoc
Tady už je zákon konkrétní. Podle § 102 zákoníku práce musí každý zaměstnavatel určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří zorganizují první pomoc a přivolají záchrannou službu — a zajistit jejich vyškolení a vybavení. Platí to i pro malou kancelář; liší se jen rozsah.
Nejde tedy o to mít jednoho zdravotníka na papíře. Smysl dává proškolit tolik lidí, aby byl pokrytý každý provoz a každá směna a vědělo se, kdo při úrazu přebírá iniciativu.
Jak často tedy školit — a co se osvědčuje
Protože zákon mlčí, vychází se z rizika a z praxe. U běžných školení BOZP se za obvyklou lhůtu považuje jednou za jeden až tři roky. U první pomoci se vyplatí být přísnější: dovednosti rychle vyprchají, a tak doporučujeme prakticky obnovit nácvik zhruba jednou za jeden až dva roky.
- Vstupní školení při nástupu nového zaměstnance.
- Opakované školení v intervalu podle rizik — u první pomoci ideálně po jednom až dvou letech.
- Mimořádné školení při změně podmínek: nová technologie, nový provoz, po vážném úrazu.
- Lhůty i obsah si zapište do vnitřního předpisu, ať to obstojí při kontrole inspekce.
Roli hraje i závodní lékař
Školení určených zaměstnanců v první pomoci a návrh vybavení lékárničky patří přímo do poradenské činnosti poskytovatele pracovnělékařských služeb (vyhláška č. 79/2013 Sb.). Četnost i rozsah je proto ideální nastavit ve shodě s ním — sladíte tím školení s kategorizací prací a riziky, která už pro vás vyhodnotil.
Formalita, nebo dovednost, která zachrání kolegu?
Papír o absolvovaném školení uspokojí kontrolu, ale člověka v bezvědomí nezachrání. Z praxe víme, že rozdíl dělá nácvik nanečisto — když si každý sám zkusí resuscitaci na figuríně a ošetření krvácení, získá jistotu, kterou z prezentace nezíská. Proto školení stavíme prakticky a v malých skupinách.